Gibsonova affordance je teoretický koncept, který byl rozvinut americkým psychologem Jamesem J. Gibsonem v jeho knize "The Ecological Approach to Visual Perception". Gibsonova affordance se týká toho, jak si lidé představují vztah mezi svým tělem a prostředím, ve kterém se nacházejí.
Gibsonova affordance tvrdí, že předměty a objekty v prostředí nabízejí určité možnosti využití, které jsou přímo související s jejich vlastnostmi a vzhledem. Tyto možnosti využití, které se nazývají affordance, jsou pro člověka zjevné a závislé na prostředí, ve kterém se nachází. Například židle nabízí affordance sezení, a stejně tak knoflík nabízí affordance otáčení.
Gibsonova affordance také uvažuje o tom, jak se člověk učí vnímat své prostředí a jak mu informace o affordance pomáhají reagovat na situace, s nimiž se potká. Tyto informace o affordance se stávají součástí člověka získaných zkušeností a jsou automaticky aktivovány při interakci s předměty a objekty v prostředí.
Gibsonova affordance je důležitá pro pochopení toho, jak lidé vnímají své prostředí a jak se s ním interagují. Tyto poznatky se často využívají v oblasti návrhů interaktivních systémů, uživatelských rozhraní a vývoje produktů, kde je důležité umožnit uživateli intuitivní a snadnou interakci s prostředím.